Listopad 2012

Simple Czech News (A)

29. listopadu 2012 v 6:00 | Jana |  poslech - videa
Pro všechny, kdo si chtějí zlepšit poslech, tady mám dnes jednu novinku - webovou stránku Simple Czech News = zprávy v jednoduché češtině. Možná už o ni víte, protože jsem už dala na blog několik zpráv z SCN (například o Davis cupu nebo o Břetislavu Pojarovi).

Co to je SCN? A jak vám SCN může pomoct učit se česky?

Na SCN můžete poslouchat zprávy, které nejsou tak těžké jako normální autentické zprávy v rádiu, protože jsou napsané jednoduchou češtinou a autoři je nečtou tak rychle. Když nebudete rozumět, můžete se podívat na celý text zpráv a poslouchat je ještě jednou. Zprávy si taky můžete stáhnout.
Na hlavní stránce je vždycky den (datum) a u toho jsou tři titulky (v angličtině) - jsou to hlavní zprávy, nejdůležitější nebo nejzajímavější zprávy. Když vás budou zajímat, kliknete na červenou ikonku (kde taky vidíte, jak dlouhé jsou ty zprávy) a můžete poslouchat. Když kliknete na "whole text" můžete zprávy taky číst.
Na SCN jsou různé zprávy z celého světa, dozvíte se tam něco nového z kultury, politiky, sportu...




Kdo připravuje Simple Czech News?

SCN připravujou dva mladí lidé (manželé) - Martin a Aška, kteří jsou z Prahy, ale teď žijou jeden rok ve Finsku. Učí se finsky a to je inspirovalo, protože ve Finsku mají něco podobného jako SCN pro ty, kdo se učí finsky.



Oba studovali na univerzitě - Martin studoval matematiku a Aška studovala češtinu. Oba pracovali v rádiu. Martin taky pracoval jako videoreportér, webdesigner, kulturní redaktor v rádiu a v televizi....

Martin říká, že když poslouchá finské zprávy pro studenty finštiny, nerozumí úplně všemu, ale učí se tak akcent a strukturu finštiny. Takže když budete poslouchat SCN a nebudete rozumět úplně všemu, nemusíte být smutní. Můžete se taky učit aspoň akcent a strukturu češtiny. Simple Czech News jsou tady.




Český blog pro cizince na FB

27. listopadu 2012 v 20:17 | Jana |  o blogu
Mám pro vás jednu novinku: založila jsem stránku Český blog pro cizince na Facebooku. Proč?

1. Můžu tam dávat (sdílet) videa, která není možné dát sem na blog.

2. Můžu tam dát všechny fotky (například z Ostravy - už tam jsou). Sem na blog dávám jenom pár fotek. Myslím, že hodně fotek tady na blogu by nevypadalo dobře a nebylo by to praktické.

3. Můžu tam psát nějaké krátké novinky a zprávy, které by byly pro blog moc krátké. Nebo nějaké nové informace o tématu, o kterém jsem už psala.

Nevím, jestli to bude fungovat tak, jak bych chtěla. Uvidíme. Budu ráda, když mi napíšete, jestli se vám stránka na FB líbí. Podívat se na ni můžete tady.

novinka - the latest news
zakládat / :založit - to establish
sdílet - to share
vypadat dobře - to look good
zpráva - news / message
sem - here
téma (to) - topic

Největší přání (A / B)

22. listopadu 2012 v 21:50 | Jana |  české filmy
O víkendu jsem po dlouhé době viděla skvělý český film (české filmy poslední dobou za moc nestojí). Byl to dokument (české dokumenty jsou mnohem lepší než české hrané filmy). Jmenoval se Největší přání. Natočila ho mladá talentovaná režisérka Olga Špátová.

Olga Špátová má točení dokumentů v genech. Její maminka, Olga Sommerová, je totiž velmi známá česká režisérka (dokumentaristka), která točí dokumenty, a její tatínek, Jan Špáta, byl jeden z nejlepších režisérů a kameramanů (dokumentaristů) a taky točil hlavně dokumenty.

Jan Špáta natočil dokumentární film Největší přání v roce 1964 a druhý dokumentární film Největší přání 2 v roce 1989 (poslední část filmu točil 17.listopadu 1989 na Národní třídě). V těch filmech se ptal mladých lidí, co je jejich největší přání, co by si nejvíc přáli. Olga Špátová začala točit Největší přání 3 přesně o 20 let později - 17. listopadu 2009 na Albertově, kde studenti slavili 20. výročí revoluce. Byl to nápad jejího táty - on si přál, aby se Olga taky zeptala mladých lidí na jejich největší přání a natočila o tom film. Olga Špátová film natočila a věnovala ho tatínkovi, který umřel v roce 2006. Film měl premiéru letos na podzim - před několika týdny, protože letos na podzim by Janu Špátovi bylo 80 let. V kině Světozor teď dávají Největší přání 3 s anglickými titulky.

Největší přání 3


V trajleru vidíte ukázky z nového dokumentu Olgy Špátové, ale taky ukázky z těch dvou starších dokumentů Jana Špáty. Na začátku filmu je scéna, kterou točila maminka, Olga Sommerová, a kde můžeme vidět Jana Špátu, jak mluví s malou Olgou (bylo jí asi 6 let?) a Olga říká, že chce taky točit filmy. Pak v celém filmu vidíme hlavně nové scény, ale taky několik scén z těch dvou starších filmů (jako v trajleru).

Olga se ptá různých lidí na jejich největší přání, například mladých studentů - maturantů (na maturitním plese a u maturitní zkoušky), hokejových fanoušků, kteří se dívají na hokej na Staroměstském náměstí, mužů a žen, kteří jsou ve vězení, Rómských rodin v jejich vesnici, ptala se nemocných nebo slepých lidí. Ptá se lidí jak v Česku (hlavně v Praze a v Brně), ale taky na Slovensku (v Bratislavě). Taky se zeptala známé české zpěvačky Anety Langerové, kterou můžeme vidět, jak zpívá na jednom letním festivalu, ale taky ji můžeme několikrát slyšet, protože nazpívala vokály k hudbě k filmu. Olga Špátová se taky ptala lidí na různých demonstracích.

Lidi si přáli různé věci. Jaké? Na to se běžte podívat do kina. Stojí to za to.

Více informací o Olze Špátové je tady, na jejím oficiálním webu (například, že taky natočila skvělý dokument Oko nad Prahou o architektu Janu Kaplickém a jeho projektu nové Národní knihovny).

SCN - Češi mají Davis cup (A / B)

19. listopadu 2012 v 8:00 | Jana |  tenis

Zpráva z SCN (Simple Czech News):
Český tenisový tým vyhrál Davis Cup, Davisův pohár. Ve finále porazili tenisté španělský tým. Reprezentanti Radek Štěpánek a Tomáš Berdych vyhráli každý jeden zápas ve dvouhře a společně vyhráli také čtyřhru. Česká republika se tak stala prvním státem, jehož týmy v jednom roce získaly Davis Cup, o který hrají muži, Fed Cup, o který hrají ženy, a také Hopman Cup, o který hrají smíšená družstva. Tuhle zprávu (z 20.11.) a jiné zprávy můžete poslouchat tady, na webu SCN.


NEUVĚŘITELNÉ, JEDINEČNÉ, ÚŽASNÉ, NESKUTEČNÉ, VELKÝ ÚSPĚCH - tahle slova a jména Berdych a Štěpánek určitě dnes uvidíte na titulní straně všech českých novin. A taky fotografie tenistů u Davisova poháru.

Česká republika totiž tenhle víkend vyhrála Davis Cup. V Praze v O2 aréně v Libni se hrálo jubilejní 100. finále Davis Cupu. A bylo to napínavé, protože to bylo velmi vyrovnané. Češi hráli proti Španělsku a Španělsko mělo silný tým. (Španělé vyhráli Davis Cup minulý rok, za posledních šest let se vždycky dostali do finále, ale naštěstí do Prahy nepřijel Rafael Nadal.) V pátek se hrály dvě dvouhry - Tomáš Berdych vyhrál a získal pro ČR bod, Radek Štěpánek prohrál, takže bod získalo i Španělsko. V sobotu se hrála čtyřhra a Štěpánek s Berdychem vyhráli a získali druhý bod pro ČR. Češi tedy vedli 2:1 a mysleli, že v neděli Tomáš Berdych vyhraje a získá třetí bod a už se nebude muset hrát pátý zápas. Ale Tomáš Berdych byl unavený (v pátek hrál totiž dlouhý zápas, který trval čtyři hodiny a skončil až o půlnoci, a v sobotu zase hrál čtyřhru) a prohrál, takže to bylo 2:2 - bylo to vyrovnané. Tak všichni čekali, jak dopadne ten pátý zápas. Ten zápas byl taky velmi vyrovnaný a napínavý, i když Radek Štěpánek nakonec vyhrál 3:1.

Vyhrát Davisův pohár je skvělé. Češi ho naposledy vyhráli v roce 1980, kdy se finále taky hrálo v Praze ve sportovní hale v Holešovicích. Tenkrát hrálo Československo proti Itálii, ale v týmu byli jenom Češi (například Ivan Lendl, který vyhrál obě dvouhry a čtyřhru, takže získal pro tým 2 a půl bodu). Všichni mají ještě větší radost, protože taky letos ženy vyhrály Fed Cup - taky v Praze v O2 aréně v Libni, ale už před dvěma týdny. Takže máme nejlepší ženský i mužský tenisový tým. Zajímavé je, že všichni čekali, že hlavně "jedničky" týmu (Tomáš Berdych a Petra Kvitová) pomůžou vyhrát poháry (vyhrajou obě dvouhry a získají pro tým dva body). Nakonec máme oba poháry hlavně díky "dvojkám" týmu (Lucii Šafářové a Radku Štěpánkovi), kteří vyhráli poslední zápasy a získali důležitý bod.
Více můžete číst tady, na idnes.cz, kde jsou taky fotografie a videa, nebo tady, na radiožurnálu, kde můžete vidět společnou fotku "mladých a starých" vítězů Davis Cupu.

Extra
Lidi a novináři někdy říkají "salátová mísa" místo "Davisův pohár", protože ten pohár opravdu vypadá jako velká mísa na salát. Tenisté někdy říkají, že "chtějí vyhrát (salátovou) mísu.
Davis Cup / Davisův pohár je tenisová soutěž mužských týmů, kterou každý rok organizuje Mezinárodní tenisová federace (ITF).
V hale se na poslední zápas dívali české tenisové legendy, například Ivan Lendl a Jana Novotná. Na konci ceremoniálu, když český tým dostal medaile a kapitán dostal "salátovou mísu", přišli pogratulovat taky všichni čtyři členové vítězného týmu z roku 1980 (Lendl, Šmíd, Kodeš, Složil) a všichni se spolu vyfotili.


300. článek (A)

19. listopadu 2012 v 6:00 | Jana |  o blogu
Jestli dobře počítám, tak tenhle článek má číslo 300! V třístém článku bych vám všem chtěla poděkovat za zprávy a e-maily a taky za hlasování v anketě. To je pro mě moc důležité. Budu se snažit psát víc článků na témata, která vás zajímají. A budu se těšit na další zprávy a e-maily od vás.
Jana

počítat - to count
(:po)děkovat někomu 3D za něco 4A - to thank to sb for st
zpráva - message
hlasování - voting
anketa - survey
snažit se - to try (hard)
téma (to) - topic

17. listopad 1989 (B)

14. listopadu 2012 v 20:40 | Jana |  výročí
V sobotu budeme mít další státní svátek: 17. listopad - Den boje studentů za svobodu a demokracii. Vzpomínáme na dvě události - jedna se stala v roce 1989 a druhá se stala o padesát let dříve - v roce 1939. (Článek o obou událostech jsem už psala v roce 2010, ale byl hodně dlouhý, proto jsem z něj udělala dvě části a dnes publikuju ještě jednou tu druhou část, s mapou a fotografiemi.)



Jaká byla situace v roce 1989?
Od července 1960 existovala Československá socialistická republika (ČSSR), kterou od 21. srpna 1968 okupovala sovětská armáda. To se lidem nelíbilo, protože chtěli mít demokracii a nechtěli poslouchat Sovětský svaz (SSSR). Někteří emigrovali na Západ, někteří zůstali doma a snažili se bojovat proti totalitnímu režimu doma. Když bylo nějaké výročí, organizovali demonstrace. V roce 1988 a 1989 se konalo několik velkých demonstrací:
21. srpna 1988 - 20. výročí okupace sovětskou armádou
28. října 1988 - 70. výročí vzniku Československa
leden 1989 - 20. výročí smrti Jana Palacha
Policie ale všechny demonstrace brutálně rozehnala, někdy použila vodní děla a slzný plyn.


Co se stalo 17. listopadu 1989?
V pátek 17. listopadu přišlo na pražský Albertov asi 15 tisíc studentů a Pražanů, kteří si chtěli připomenout 50. výročí smrti studenta Jana Opletala. Oficiální část programu skončila v 18 hodin na Vyšehradě, odkud průvod chtěl jít do centra Prahy - na Václavské náměstí. Ve Vyšehradské ulici ale čekala policie a průvod nepustila dál. Průvod se tedy vrátil k Vltavě a šel po nábřeží. Od Národního divadla se lidé chtěli dostat přes Národní třídu na Václavské náměstí a do Opletalovy ulice, kde chtěli položit květiny. Policie nechala lidi jít, protože měla plán. Část policejních jednotek čekala těsně před Václavským náměstím a průvod zastavila. Mezitím další policejní jednotky uzavřely všechny postranní ulice a vstup na most 1. máje (dnešní most Legií). Lidé - účastníci demonstrace - tedy nemohli nikam jít, protože všude kolem byli policisté. Tak se posadili na zem, zpívali písně, zapalovali svíčky a volali Máme holé ruce, protože policie měla zbraně, ale oni ne. Někteří lidé také dávali policistům květiny. V půl deváté ale začala policie lidi brutálně rozhánět. Lidé mohli odejít postranními ulicemi, kde stáli policisté, kteří je bili obušky a kopali do nich. Ten večer zranili více než 550 lidí.



Co se dělo potom?
Druhý den se konala na Václavském náměstí velká demonstrace, protože lidi nesouhlasili s tím, co se stalo v pátek večer na Národní třídě. Lidé nejdříve mysleli, že policie zabila jednoho studenta. Později se zjistilo, že to nebyla pravda, ale falešná zpráva.
Demonstrace se pak konaly každý den nejen v Praze, ale i v celém Československu. Nejdříve studenti přestali studovat a herci přestali hrát divadlo a začali stávkovat. Potom i ostatní lidé přestali pracovat a začali stávkovat. Všichni chodili do práce, ale diskutovali, nepracovali. Také v divadlech a na školách se diskutovalo.
V neděli 19. listopadu založil Václav Havel hnutí Občanské fórum (OF), které jednalo s československou komunistickou vládou. Začátkem prosince vznikla nová demokratická vláda a 29. prosince zvolil parlament nového prezidenta - Václava Havla.

Extra
Protože během této revoluce ve skutečnosti nikdo nezemřel, lidé jí začali říkat sametová revoluce.



Nahoře: Václavské náměstí a ulice Opletalova, která vede kolem Hlavního nádraží až k ulici Hybernská.
Dole: Albertov a pamětní deska na jedné budově na Albertově.


Nahoře a dole: Ta velká bílá budova je 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, před kterou začal smuteční průvod v listopadu 1939.


Dole: Ulice Na slupi od zastávky tramvaje Albertov. Vlevo začíná ulice Albertov.


Nahoře: ulice Národní třída - vlevo je pasáž, kde je pamětní deska 17. listopadu 1989. Vzadu uprostřed můžete vidět Národní divadlo (střechu Národního divadla).


Nahoře: Tenhle dům je z 18. století a jmenuje se Schirdingovský palác nebo Kaňkův dům. Stojí na rohu ulic Mikulandská a Národní třída, přesně tam, kde se zastavil průvod studentů 17. listopadu 1989 (kde se posadili na zem a zpívali písničky). Od roku 1990 je v pasáži tohoto domu pamětní deska 17. listopadu 1989 (viz foto dole).


Nahoře: Pamětní deska 17. listopadu 1989 je v pasáži Kaňkova domu na Národní třídě od roku 1990. Nahoře vidíte ruce ("holé ruce" bez zbraně a ruce s gestem "V" jako vítězství / victory). Lidi sem nosí květiny a zapalujou svíčky každý rok 17. listopadu.



Všechna místa, kudy šel průvod / demonstrace 17. listopadu 1989, můžete vidět tady, na stránkách totalita.cz.

Extra
V roce 2009, když jsme slavili 20. výročí sametové revoluce, instaloval známý umělec Roman Týc k pamětní desce ještě další ruce - vlevo jsou hajlující ruce a datum 17.11.1939, vpravo jsou ruce s vulgárním gestem a datum 17.11.2009. Instalace se jmenovala Není co slavit. Zajímavé je, že lidé, kteří sem přinesli květiny a zapalovali tady svíčky, si často téhle změny vůbec nevšimli (v pasáži je totiž docela tma). Roman Týc říká, že to jsou všechno české ruce, které dělaly v té době tahle gesta (například premiér Topolánek nebo zpěvák Karel Gott použili gesto s prostředníčkem). Roman Týc udělal ty dvě nové části pamětní desky ze dřeva a k instalaci použil magnety, takže původní pamětní desku vůbec nepoškodil. Více můžete číst tady, v článku týdeníku Týden.



Školní sraz (A)

12. listopadu 2012 v 13:21 | Jana |  deníček
Minulý víkend jsem měla školní sraz, tedy vlastně třídní sraz, protože tam byli bývalí spolužáci jenom z mé třídy (a taky z vedlejší), ne všichni bývalí spolužáci z celé školy. Teď na podzim nebo na jaře je ideální doba na srazy, protože většina lidí je doma. V zimě jsou Vánoce a lidi jezdí na zimní dovolenou, v létě zase jezdí na letní dovolenou a nemají čas.

Sraz se většinou koná v pátek večer nebo v sobotu večer, protože lidi potom nemusí druhý den vstávat brzo do práce, takže na srazu můžou pít alkohol a nemusí pospíchat domů do postele. Sraz se většinou koná v nějaké restauraci ve městě, kde je / byla škola, kam lidi chodili. Někteří spolužáci tam ještě pořád bydlí nebo tam mají aspoň rodiče nebo příbuzné, u kterých můžou po srazu přespat. Někteří spolužáci bydlí jinde, možná někde daleko, tak jedou na sraz autem nebo vlakem nebo autobusem a někdy si musí rezervovat pokoj v hotelu nebo v penzionu nebo někdy přespí u nějakého spolužáka doma. Já jsem tam jela autobusem a ze srazu jsem jela k rodičům, kteří bydlí blízko.

Jsou dva důležité srazy - od základní školy a od střední školy. První sraz se většinou koná pět let po skončení základní školy a jeden rok po skončení střední školy (od maturity). Pak se většinou srazy konají po 5, 10, 15, 20... letech. Když jsou lidi starší (je jim přes 60 let), většinou mají potom srazy každé dva roky nebo i každý rok (například moje teta nebo můj táta už teď mají srazy každý rok, moje maminka srazy nemá, protože je nikdo neorganizuje).

Samozřejmě musí být někdo, kdo sraz zorganizuje. Většinou jsou to (dvě) holky. Já jsem například organizovala první sraz naší třídy od základní školy. Tenkrát jsem ještě bydlela u rodičů, tak to bylo jednoduché. Pak jsem se odstěhovala do Prahy a sraz začaly organizovat moje kamarádky, které pořád bydlí v mé vesnici. Ten, kdo sraz organizuje, musí mít seznam všech spolužáků a kontakty na ně a musí je pozvat. Dříve to bylo těžké - museli jsme psát dopisy nebo zvát některé spolužáky přes jejich rodiče, když jsme neměli jejich novou adresu, ale dnes máme internet a facebook.... Potom "ti organizátoři / ty organizátorky" taky musí rezervovat restauraci (nebo nějaký salónek v restauraci). Na sraz se taky zvou bývalí učitelé - hlavně třídní učitel nebo učitelka a někdy i nějaký jiný oblíbený učitel.

Dříve byly srazy docela formální. Když sraz začínal v šest, všichni přišli v šest, seděli u jednoho velkého stolu a na začátku každý vstal a všem řekl, co je u něj nového, co dělá, co dělal po škole, jestli má rodinu.... Potom se všichni spolu navečeřeli (většinou všichni jedli stejné jídlo, které organizátoři objednali předem). Moje první srazy byly taky takové, ale ty poslední nebyly tak formální. Například minulý pátek někdo přišel v šest, někdo v sedm, někdo ještě později. Každý si dal večeři, když měl hlad a dal si co chtěl. A nevstávali jsme a neříkali jsme všem najednou, co je nového. Řekli jsme si to v malých skupinkách. To je podle mě lepší.

Tradice je přinést na sraz fotografie - staré ze školy (těm se pak všichni smějou) a taky nové - například fotografie dětí, manžela nebo manželky, svatební fotografie... Na srazu lidi většinou nejdřív mluví o tom, co teď dělají, kde pracujou, jestli mají rodinu. Později začnou vzpomínat na časy, kdy spolu chodili do školy. To je většinou největší legrace. Někdy si dokonce říkají (většinou po pár skleničkách alkoholu), koho tajně milovali...

Extra
Sraz může taky znamenat "schůzka s kamarádem / kamarádkou": Zítra večer mám sraz s Petrou, tak přijdu domů pozdě.
Lidi často říkají sraz od základky (místo sraz od základní školy) a sraz od střední (školy) nebo sraz od gymplu (od gymnázia).


Marta Kubišová (A)

8. listopadu 2012 v 10:18 | Jana |  hudba
Minulý týden jste se tady na blogu mohli podívat na písničku Modlitba pro Martu, kterou zpívá Marta Kubišová - moje oblíbená, velmi známá a velmi zajímavá česká zpěvačka. Minulý čtvrtek měla Marta Kubišová narozeniny. Bylo jí 70 let! Jaký byl její život?


Její rodina. Marta Kubišová se narodila 1. listopadu. Její tatínek byl doktor. Její maminka prodávala gramofonové desky v Supraphonu v Praze. Marta má mladšího bratra, který se jmenuje Jan a žije v Kanadě (emigroval tam v roce 1968).
Marta Kubišová byla dvakrát vdaná. Její první manžel byl známý režisér Jan Němec, který později emigroval do USA. Její druhý manžel byl taky režisér. Marta Kubišová má jednu dceru, která se jmenuje Kateřina.
Marta Kubišová má moc ráda zvířata a v televizi má od roku 1992 pořad Chcete mě?, kde hledá "nové rodiny" pro kočky a psy a další zvířata.

Kariéra. Marta se učila hrát na klavír, ale moc ji to nebavilo. Chodila na gymnázium v Poděbradech. Ráda sportovala a jezdila na koni. Taky ráda zpívala, ale nechtěla být zpěvačka - chtěla být doktorka. Chtěla studovat medicínu, ale kvůli politické situaci nemohla. Nejdřív pracovala v Poděbradech ve sklárnách, ale potom našla práci v divadle - nejdřív mimo Prahu, ale v roce 1964 začala hrát a zpívat v divadle Rokoko v Praze na Václavském náměstí. V letech 1968 - 1970 zpívala a koncertovala spolu s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Tohle jejich trio se jmenovalo Golden Kids a bylo velmi slavné a úspěšné, doma i v zahraničí. Od roku 1970 ale Marta Kubišová nemohla zpívat a koncertovat na veřejnosti kvůli politické situaci. Musela si hledat jinou práci, ale bylo to těžké. Tenkrát jí pomáhali její přátelé a její bratr. Potom se jí narodila dcera. V osmdesátých letech (před revolucí) pracovala v kanceláři. Po revoluci začala zase zpívat a koncertovat - začala její "druhá kariéra". Zpívá a koncertuje i dnes.

Ceny a vyznamenání. Marta Kubišová dostala v životě hodně cen, například třikrát vyhrála Zlatého slavíka, dostala státní vyznamenání Medaili za zásluhy...
Minulé pondělí Marta Kubišová dostala na Francouzské ambasádě v Praze Řád čestné legie, který založil v roce 1802 Napoleon Bonaparte (Řád čestné legie dostali v minulosti také prezidenti Václav Havel a Tomáš G. Masaryk, režisér Miloš Forman, malíř František Kupka a další osobnosti na celém světě).

Politika. Marta Kubišová v roce 1977 podepsala Chartu 77, proto potom nemohla zpívat pro veřejnost - nemohla koncertovat a nemohla nahrávat desky. Až v roce 1988 poprvé zpívala na veřejnosti - bylo to na demonstraci a zpívala tam státní hymnu. Státní hymnu a písničku Modlitba pro Martu potom taky zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí v Praze 21. listopadu 1989 pro tisíce lidí, kteří přišli na jednu z demonstrací sametové revoluce. Po revoluci, v roce 1990, byla chvíli poslankyní za Občanské fórum.

Písničky. Marta Kubišová má zajímavý, hluboký hlas, takže ji rychle poznáte. Její první známá písnička se jmenovala Loudá se půlměsíc (to je moje oblíbená písnička). Další její známá písnička se jmenuje Lampa. Její písnička Modlitba pro Martu se stala protestsongem v srpnu 1968, kdy začala okupace Československa. Marta Kubišová taky zpívala česky písničku od Beatles Hey Jude.

Loudá se půlměsíc


Hey Jude


Lampa


Časy se mění - s Golden Kids (come back)



Extra
Supraphon je česká firma, která vydává a prodává hudbu (gramofonové desky, kazety, cédéčka...). Teď například vydali komplet 6CD, kde jsou všechny písničky Marty Kubišové. Více informací je tady, na webu hudebního vydavatelství Supraphon.
Charta 77 byl text (napsaný v roce 1977), který kritizoval komunistickou vládu Československa. Chartu podepsal taky například Václav Havel, herec Jan Tříska a další lidé (většinou umělci - herci, zpěváci, spisovatelé, básníci...).

Další informace o Martě Kubišové můžete číst tady - na jejím oficiálním webu.
Proč dostala Marta Kubišová Řád čestné legie a co si o tom myslí, můžete číst tady, na webu radiožurnálu.

SCN -Tenisový listopad (B)

5. listopadu 2012 v 22:00 | Jana |  tenis
Zpráva z SCN (Simple Czech News):
Reprezentační tým České republiky v ženském tenisu získal Fed Cup. České tenistky tak obhájily loňské vítězství. Ve finále, které se hrálo v pražské O2 Areně, porazily Srbsko. V sobotních utkáních zvítězily obě české reprezentantky, Lucie Šafářová i Petra Kvitová. V neděli pak nejprve Kvitová prohrála s Anou Ivanovičovou, ale Šafářová porazila Jelenu Jakovičovou. Český tenisový tým se chystá také na finále Davis Cupu. Mužští reprezentanti budou hrát se Španělskem také v Praze, a to od 16. listopadu. Tuhle zprávu (z 5. 11) a další zprávy si můžete poslechnout tady, na webu SCN.

Více můžete číst tady, na webu idnes.cz, kde se dozvíte, kdy naposledy vyhrály Češky Fed Cup (kromě loňského), kolikrát to bylo a které známé hráčky tenkrát hrály v reprezentačním týmu. Je tam taky hodně fotografií z víkendového finále z O2 Arény.
Taky tady, na webu radiožurnálu, můžete vidět fotografie a můžete si tam poslechnout rozhovor s kapitánem fedcupového týmu Petrem Palou, kde říká, jak těžké bylo porazit Srbky a jaké problémy měl český tým.


Ostrava - praktické informace (A)

5. listopadu 2012 v 6:00 | Jana |  Morava a Slezsko
Jestli chcete navštívit Ostravu, budou se vám hodit tyhle praktické informace. Ale asi bude lepší naplánovat si výlet do Ostravy na příští rok, na jaro nebo léto, kdy je hezké počasí. Teď na podzim a v zimě je v Ostravě často smog.

Cesta. Z Prahy jsme jeli vlakem z Hlavního nádraží, odkud jezdí vlaky Českých drah (ČD) nebo žluté vlaky Regio jet. My radši cestujeme žlutým vlakem, protože je pohodlnější a dostanete tam zdarma časopisy, noviny a taky vodu, kávu a čaj. Můžete si tam koupit (docela levně) jídlo, například koláče, sendviče, ale taky suši nebo řízek s bramborovým salátem. Cesta z Prahy do Ostravy trvá asi tři a půl hodiny a jízdenka stojí kolem 300 korun.
V Ostravě je několik nádraží, kde můžete vystoupit z vlaku. První je Ostrava-Svinov (blízko Poruby), pak je Ostrava-Hlavní nádraží, tam jsme vystoupili my, ale mohli jsme vystoupit i na dalším nádraží Ostrava-Stodolní, protože tohle nádraží je blízko centra a taky blíž našemu penzionu.
Na Hlavním nádraží jsou toalety a hned před nádražím jsou zastávky tramvají a trolejbusů. My jsme jeli tramvají Nádražní ulicí až do centra Ostravy. Vystoupili jsme u mostu a tam jsme přestoupili na autobus, který jel do Slezské Ostravy a do Radvanic, kde byl náš penzion.

V Ostravě jezdí tramvaje, trolejbusy a autobusy. Jízdenka na 15 minut stojí 15 korun a jízdenka na 60 minut stojí 24 korun. My jsme si koupili jízdenku na 24 hodin, která stojí 75 korun, ale o víkendech platí pro dva lidi. Jízdenku si musíte označit hned, jak nastoupíte do autobusu, tramvaje nebo trolejbusu. Více informací o MHD v Ostravě je tady na webu dpo.cz.


Ostravská tramvaj a tramvajová zastávka v Nádražní ulici


Ostravský trolejbus před Hlavním nádražím v Ostravě


Ubytování. My jsme bydleli v malém penzionu Magda v části Radvanice. To je hezká, klidná vilová čtvrť asi 10 minut z centra autobusem. Penzion je v jedné vile. Dole je restaurace a nahoře jsou pokoje. Náš pokoj byl hezký a čistý a byla u něj koupelna. Z okna jsme viděli komíny továrny ArcelorMittal. V pokoji byly postele a malý stůl a taky televize. Měli jsme taky snídani - každé ráno jsme šli dolů do restaurace, kde už byla připravená naše snídaně. Mohli jsme si vybrat čaj nebo kávu a džus. Potom jsme dostali typickou kontinentální snídani: jogurt, chléb, máslo, džem, med, sýr, šunku, salám, vařené vajíčko. Více informací o penzionu Magda je tady. Další místa (hotely, penziony, hostely...), kde v Ostravě můžete přespat, jsou tady, na webu Ostravy.

Jídlo a pití. Jak už jsem psala, snídali jsme v penzionu. V pátek večer jsme večeřeli v jedné restauraci na náměstí TGM v centru a v sobotu jsme obědvali v jedné restauraci na náměstí ve Vítkovicích, ale ty nebyly nic extra - typické české levné restaurace. V sobotu večer jsme večeřeli ve Stodolní ulici v restauraci Potrefená husa. Tam mají vždy dobré české jídlo.
V sobotu odpoledne jsme šli na kávu a čaj do kavárny Café No. 10, která je v centru Ostravy na Jiráskově náměstí. Protože bylo hezky, neseděli jsme uvnitř, ale seděli jsme venku na náměstí. Mají tam dobrou kávu a taky dobré domácí dorty a koláče.
V sobotu večer jsme pak ještě viděli jednu zajímavou kavárnu blízko Nové radnice. Jmenuje se Ostravanka a mají tam moje oblíbené čaje Harney+sons a taky dobrou kávu. Kavárna vypadala moc hezky, ale my už jsme měli hlad a chtěli jsme jít na večeři, ne na kávu (Sean se bál, že by nemohl spát, kdyby si dal kávu tak pozdě). Tak jsme tam nešli, ale příště tam určitě půjdeme.
Bohužel jsme nenašli žádnou místní specialitu, jenom pivo Ostravar. Seanovi moc chutnalo, takže ho určitě taky ochutnejte, jestli pojedete do Ostravy :-)




Modlitba pro Martu (A / B)

1. listopadu 2012 v 18:00 | Jana |  české písničky
Dlouho jsem nedala na blog nějakou českou písničku. Dnes jsem vybrala písničku od Marty Kubišové, protože Marta Kubišová dnes slaví narozeniny (je jí 70 let, ale vůbec na to nevypadá). Tuhle písničku jsem vybrala, protože je listopad a brzy budeme slavit 17. listopad - výročí sametové revoluce. Tahle písnička se stala symbolem sametové revoluce. Marta Kubišová ji tenkrát zpívala z balkónu jednoho domu na Václavském náměstí pro všechny lidi, kteří přisli na demonstraci (a bylo jich hodně, protože celé Václavské náměstí bylo plné).

Slovo "ať" používáme, když si něco přejeme - je vždycky na začátku nějakého přání. "Ať už pominou" znamená "ať už skončí / jdou pryč", "má / tvá" znamená "moje / tvoje", "navrátí" znamená "vrátí", "zvolna" znamená "pomalu" a "promlouvá" znamená "mluví".



MODLITBA PRO MARTU

mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Z oblohy mrak zvolna odplouvá
a každý sklízí setbu svou.
Modlitba má, ta ať promlouvá k srdcím,
která zloby čas nespálil
jak květy mráz, jak mráz.

mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Modlitba má, ta ať promlouvá k srdcím,
která zloby čas nespálil
jak květy mráz, jak mráz.

mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

Extra
Jestli posloucháte české písničky často, možná jste si všimli, že mají často jiný slovosled, než jak lidi mluví nebo jak se to učíte ve škole. To je kvůli rytmu a rýmu. Takže normálně neříkáme "modlitba má..." ale "má / moje modlitba" nebo neříkáme "každý sklízí setbu svou" ale řekli bychom "každý sklízí svou / svoji setbu". Taky bychom normálně řekli "čas zloby nespálil květy jako mráz" místo "zloby čas nespálil jak květy mráz", ale to by se potom nerýmovalo :-)



Co se děje v listopadu?

1. listopadu 2012 v 6:00 | Jana
Co se děje v listopadu a o čem jsem už psala loni a předloni?
Mlha, nebo smog je článek o počasí v listopadu
V listopadu padá listí je článek o přírodě

V listopadu jsou taky Dušičky, Svatý Martin, 17. listopad, FFF a začíná advent. O tom všem jsem psala předloni a odkazy na tyhle články najdete v článku Jaký je listopad?

dít se, děje se - to happen
loni - last year
předloni - two years ago
mlha - fog
smog - pollution
příroda - nature
odkaz - link
článek - article
:najít, najde, našel - to find
Děkuju za vaši návštěvu a přijďte na tenhle blog zase! Jana