Duben 2013

Laterna magika

30. dubna 2013 v 15:32 | Jana |  kultura
V článku o Světové výstavě Expo 58 v Bruselu jsem taky psala o projektu multimediálního divadla, který měl premiéru právě na téhle výstavě a měl velký úspěch.
Laterna magika je představení, kde se kombinuje divadlo a film. To znamená, že na jevišti jsou umělci (tanečníci, herci, mimové) a vzadu za nimi je plátno, na kterém můžou diváci v sále vidět film - tedy několik filmů nebo krátkých klipů. Umělci na jevišti většinou nemluví, představení je kombinace tance, pantomimy, světla, hudby, filmu. Dnes jsou taková představení běžná, ale tenkrát, na konci padesátých let, to bylo něco unikátního.


Po výstavě v Bruselu, kde měla Laterna magika tak velký úspěch, se v Praze v paláci Adria na Jungmannově náměstí předělalo kino na sál, kde mohla být představení Laterny magiky, aby je mohli vidět i další lidi, kteří nebyli na Expu v Bruselu (bylo to nejen pro Čechy a Slováky, ale hlavně pro zahraniční turisty). Kino se muselo předělat, protože představení Laterny magiky potřebovala speciální promítací systém Polyekrán - to bylo několik pláten (ne jen jedno plátno jako v normálním kině) a taky několik promítacích přístrojů v tom jednom sále.

Laternu magiku vymyslel režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda. Na představeních Laterny Magiky spolupracovalo hodně známých umělců, například známí režiséři Miloš Forman a Jan Švankmajer, Jiří Trnka, Jiří Šlitr...

Tady můžete vidět, jak vypadá představení Laterny Magiky


A ještě jedno video s představením Laterny Magiky


Více informací o Laterně magice (historie, program, vstupenky...) je tady na webu Národního divadla.


Vynález zkázy

26. dubna 2013 v 9:52 | Jana |  české filmy
Minule jsem tady psala o úspěchu Československa na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde měl velký úspěch film českého režiséra Karla Zemana Vynález zkázy. Dnes bych chtěla o tomhle filmu napsat krátký článek, protože film Vynález zkázy je velmi zajímavý a originální film - je to dobrodružný, napůl hraný a napůl kreslený film. Karel Zeman se inspiroval francouzskou kinematografií, když točil Vynález zkázy. Možná proto film získal hodně cen na různých filmových festivalech, hlavně ve Francii.

Karel Zeman natočil Vynález zkázy podle knihy známého francouzského spisovatele Julese Verna (francouzský originál se jmenuje Face au drapeau, anglicky Facing the Flag). Ve filmu použil jako kulisy ilustrace francouzských autorů, kteří ilustrovali první vydání knihy. Postavy ve filmu ale nejsou kreslené - hrajou je normální živí herci. Scénář k filmu napsal známý český básník František Hrubín.
Film je o tom, že jeden zlý muž unese starého profesora Rocha a chce použít jeho vynález, aby mohl vládnout celému světu. Naštěstí má profesor mladého asistenta, který tenhle plán zastaví (a zamiluje se do dcery profesora).


Tady je video o filmu Vynález zkázy. Můžete tam vidět kousek filmu a taky slyšet zajímavé informace o tom, jak Karel Zeman film natáčel (jsou tam i anglické titulky Usmívající se)



Extra
Jules Verne (česky vyslovujeme jeho jméno jako Francouzi: žil vern) byl (a doufám, že ještě je) v Česku velmi oblíbený autor. Hlavně děti a mladí lidé ho rádi čtou. Napsal hodně dobrodružných knih, často o budoucnosti (první sci-fi), například Dva roky prázdnin, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Tajuplný ostrov, Dvacet tisíc mil pod mořem (o kapitánovi Nemovi a ponorce Nautilus)... Jeho knihám říkáme verneovky (Právě čtu jednu verneovku.)
Karel Zeman natočil ještě několik filmů podle knih Julese Verna (Vynález zkázy byla jeho první adaptace knihy Julese Verna). Všechny jeho filmy jsou vizuálně zajímavé a originální. Další jeho známé filmy jsou Cesta do pravěku a Baron Prášil.
Více o Karlu Zemanovi a jeho filmech se můžete dozvědět v Muzeu Karla Zemana na Malé Straně.

Expo 58 v Bruselu

22. dubna 2013 v 21:58 | Jana |  Češi a svět
Přesně před 55 lety začala v Bruselu Světová výstava Expo 1958, které se zúčastnila i Česká republika (tenkrát Československo). Československá výstava na Expu 58 byla velmi úspěšná a ještě dnes se o ní mluví.
Československý pavilon získal v Bruselu hlavní cenu - Zlatou hvězdu. Za šest měsíců pavilon navštívilo 6 milionů lidí (byl mezi nimi například i Walt Disney). Co bylo v Československém pavilonu tak zajímavé?
Byly to vlastně dva pavilony - hlavní pavilon a restaurace Praha. Byly velmi moderní, z oceli a ze skla, měly zajímavý interiér. V pavilonu byly vystaveny různé věci: umělecká díla (hlavně ta ze skla měla velký úspěch), ale i věci, které doma normálně každý den používáme - nábytek, nádobí (porcelán)...
V restauraci Praha se vařila typická česká jídla, jako svíčková, knedlíky, kachna, dršťková polévka a taky tam lidi mohli ochutnat plzeňské pivo. Vařili tam ti nejlepší čeští šéfkuchaři. Restaurace Praha byla velmi populární.
Oba pavilony byly potom převezeny do Prahy - jeden stál ve Stromovce a restaurace ještě dnes stojí na Letné. Hned po Expu tam taky byla kavárna nebo restaurace, až do roku 1990. Pak ale byla restaurace nějaký čas prázdná a pomalu se z ní stala ruina. Před několika lety byla renovována a dnes tam jsou kanceláře jedné reklamní agentury.


Pavilon bývalé restaurace Praha z Expa 58 v Praze na Letné


Další úspěšné projekty na Expu 58 byly:
- multimediální divadlo Laterna Magika, které tam mělo premiéru
- film Vynález zkázy od režiséra Karla Zemana, který tam získal hlavní cenu ve filmové soutěži. Je to vědecko-fantastický film

Extra
Expo 58 byla první velká výstava po druhé světové válce. Je to jedna z nejznámějších výstav. Zúčastnilo se ji 52 států a navštívilo ji 42 milionů lidí. Konala se od dubna do listopadu v Bruselu, kde kvůli ní postavili známé Atomium, které je dnes symbol Bruselu.
V roce 2008 a 2009 se v Praze, v Brně a v Bratislavě konala velká výstava, která se jmenovala Bruselský sen, protože bylo 50. výročí Expa 58.
Bruselský styl byl nový styl, který byl velmi populární v Československu v šedesátých letech, tedy po Expu 58. Typické pro tenhle styl byly výrazné barvy a hodně barevné věci, nábytek, nádobí, interiéry s různými geometrickými vzory, často vyrobené z plastu. Více informací a fotografie můžete vidět tady, na i-dnes.cz. Zajímavý blog o bruselském stylu je tady, na brusel expo 58.


Vila Tugendhat

16. dubna 2013 v 20:46 | Jana |  Morava a Slezsko
Konečně už máme hezké počasí. Proto pro vás mám tip na výlet do Brna, kde můžete navštívit známou funkcionalistickou vilu, která je od roku 2001 na seznamu světového dědictví UNESCO.
Jestli se zajímáte o moderní architekturu, tak určitě znáte německého architekta Ludwiga Mies va der Rohe, který vilu navrhl. A určitě ji musíte vidět na vlastní oči. Myslím ale, že vila je zajímavá pro všechny - i pro ty, kdo se o architekturu moc nezajímají, protože je unikátní. Je to nejznámější moderní vila v České republice. Simon Mawer napsal o vile Tugendhat knihu (román), který se jmenuje Skleněný pokoj. Možná jste ji četli...

Vila Tugendhat byla postavena ve 30. letech 20. století a už tenkrát byla velmi moderní. Vila byla velmi drahá - stála 5 milionů korun (tenkrát stál jeden dům asi 50.000 korun), protože tam je hodně luxusních materiálů. Architekt Ludwig Mies van der Rohe navrhl taky interiér vily a nábytek a taky zahradu. Všechno bylo uděláno precizně.

Jak vypadá
Vila byla postavena na kopci, odkud je krásný výhled na Brno a jeho centrum. Vlastně byla postavena přímo v kopci - kopíruje terén. Nahoře nad vilou je ulice Černopolní, kde je taky vchod do vily. Odsud to vypadá, že vila má jenom jedno patro, ale vila má celkem tři patra. Dole pod vilou je velká zahrada. Zajímavé je, že vchod do vily je nahoře, v horním posledním patře, kde byly ještě ložnice, dětské pokoje a koupelny. Venku na jižní straně je velká terasa. Potom se jde dolů do středního patra - tam je hlavní část vily s velkými skleněnými okny - vlastně celá jižní fasáda je jedna velká skleněná stěna. Ve východní části je zimní zahrada, kde prý Tugendhatovi pěstovali orchideje. Dole je ještě jedno, technické patro, kde byla klimatizace, kotel...

Nejzajímavější je určitě střední "skleněné" patro. Tugendhatovi měli odsud krásný výhled do zahrady a na Brno, proto tady nejsou a nebyli žádné obrazy, protože sám výhled z okna vypadá jako perfektní obraz, perfektní fotografie Brna. A proto taky zařízení (nábytek, podlahy...) mají světlou (bílou a béžovou) barvu, aby "nerušily" barevný výhled z okna.
Tohle prostřední patro je vlastně jeden velký pokoj, asi 100 metrů dlouhý, který mohli Tugendhatovi rozdělit na menší pokoje, například knihovnu, jídelnu, obývací pokoj, podle toho jak chtěli a potřebovali. V tomhle patře totiž nejsou žádné klasické (cihlové) stěny, ale místo nich tam jsou textilní závěsy (bílé a černé). Vlastně tam jsou dvě krátké stěny a obě jsou velmi zajímavé a známé: kamenná stěna z onyxu a dřevěná stěna z ebenu.
Onyxová stěna (z Maroka) byla velmi drahá (tenkrát stála asi 200.000 korun, to byla cena za asi 4 nové domy). Večer, když zapadá slunce, tak svítí přes stěnu a ta potom mění barvy.
Ebenová stěna (z Indonésie) je u jídelny a je kulatá. Všichni mysleli, že původní ebenová dýha byla zničena, ale nedávno se našla v jednom domě v Brně.

Historie
Vila Tugendhat byla postavena velmi rychle: na podzim roku 1928 se sešli v Berlíně manželé Tugendhatovi s architektem a požádali ho, aby pro ně navrhl vilu. Mies van der Rohe potom přijel do Brna podívat se na místo, kde měla vila stát. Moc se mu líbilo a hned začal navrhovat. Návrhy byly hotové ještě v prosinci 1928 a na jaře se hned začalo stavět. V létě 1930 se Tugendhatovi mohli stěhovat.
Tugendhatovi byli Židé, proto museli z vily odejít už v roce 1938, kdy emigrovali do Švýcarska. Během druhé světové války byli ve vile fašisti a gestapo. Na konci války Sověti, kteří vilu hodně zničili. Po válce vila patřila státu a měla různé funkce, například tam byla škola nebo část nedaleké nemocnice (rehabilitace).
Vila byla dvakrát rekonstruována. První rekonstrukce nebyla moc dobrá, protože při ní byly použity typické a obyčejné věci a materiály. Druhá, poslední rekonstrukce z roku 2010 - 2012 byla lepší, protože při ní byly použity luxusní materiály a věrné kopie původních věcí.

Praktické informace
Vila je otevřena pro veřejnost každý den, kromě pondělí. Více informací najdete tady - na webu tugendhat.eu. Myslím, že je možné koupit vstupenky až na místě, ale určitě je lepší si je rezervovat na webu vily, protože do vily nemůžete jít sami, musíte jít s průvodcem ve skupině (maximálně 15 lidí najednou). Můžete jít na kratší prohlídku (jenom dvě horní patra) nebo na delší prohlídku (všechny tři patra, tedy i dolné technické).
Na facebookové stránce Českého blogu pro cizince nebo tady můžete vidět krásný dokument o vile Tugendhat.



Pohled na vilu Tugendhat a její zahradu z východní strany. Vila je postavena v kopci. Za okny můžeme vidět zimní zahradu.


Pohled na vilu Tugendhat ze severní strany, z ulice. To je její horní patro a tady je vchod do vily.

Pohled na Brno z vily Tugendhat. Výhled do zahrady z jižní terasy. Vpravo vzadu na kopci vidíme hrad Špilberk a uprostřed vidíme věže kostelů v centru města a trochu vlevo vidíme Petrov s katedrálou sv. Petra a Pavla.

Duben

4. dubna 2013 v 6:00 | Jana
Víte, co se děje v dubnu a o čem jsem už psala minulý a předminulý rok? Četli jste tyhle dubnové články? A pamatujete si...
...kdy je Apríl a co dělají lidi na apríla?
...kdy jsou čarodějnice a kdo je čarodějnice?
...kdo nebo co je Kryštof?
Jestli ne, tak se podívejte na články z dubna 2011.

A pamatujete si...
...kdo je Lucie Bílá?
...kde je Kouřim a co je tam zajímavého?
...co je Český Titanic?
...kdo nebo co je Dívka na koštěti?
Jestli ne, tak se podívejte na články z dubna 2012.

dít se, děje se - to happen
pamatovat si - to remember
čarodějnice - witch
článek - article
dívka - girl
zajímavý,-á - interesting

Velikonoční pečivo

2. dubna 2013 v 18:17 | Jana |  co jíme
Dnes budu psát o tom, co se peče a jí na Velikonoce. Většinou je to sladké pečivo. Nejdůležitější je beránek a mazanec. Ty můžete koupit před Velikonocemi v každém supermarketu nebo v pekařství, ale domácí jsou samozřejmě nejlepší.
Hodně lidí taky peče jidáše a v různých regionech nebo rodinách ještě mají vlastní velikonoční sladkosti. Můžou to být různé sušenky, perníčky, rolády, koláče nebo dorty. Většinou na to nejsou žádné speciální recepty, jsou to normální perníčky, sušenky, dorty..., ale jsou zdobené ve velikonočním stylu. To znamená, že sušenky, perníčky nebo velikonoční dort můžou mít oválný tvar vajíčka nebo tvar nějakého jarního / velikonočního zvířátka (například zajíčka, slepičky, kuřátka, ovečky...). Nebo mají klasický tvar, ale jsou na nich "nakreslené" (například čokoládou...) velikonoční motivy: jarní květiny, zvířátka (zajíčkové, slepičky, kuřátka, ptáčkové...), vajíčka.... Populární jsou taky zatočené tvary (jako spirála), například různé rolády.
Jidáše se pečou z kynutého těsta a mají různé tvary (hlavně zatočené). Jsou docela malé a jedí se s medem.

Mazanec je sladký bílý chléb, jako vánočka, ale má jiný tvar - je kulatý a uprostřed má kříž. Většinou se peče z kynutého těsta, jako vánočka (na Vánoce pečeme vánočku, na Velikonoce mazanec), ale existujou i jiné recepty (populární jsou tvarohové mazance). Do mazance se dávají rozinky a mandle. Mazanec se krájí na plátky a jí se často s máslem k snídani.

Beránek je hlavně dekorace. Taky existuje hodně receptů - někdo peče beránka z kynutého těsta, někdo z piškotového těsta... Na beránka potřebujete speciální keramickou formu. Ta má dvě části - jednu větší (to bude přední část beránka) a jednu menší (to budou jeho záda). Těsto se dá / nalije do větší části formy a nahoru se dá ta menší část. Pak se dá forma do trouby a jak se peče, těsto trochu "roste". Když je beránek upečený, vyndáte ho z formy a dáte na tác a ozdobíte. Beránek musí mít oči (někdo používá rozinky, někdo koření, například hřebíček) a taky musí mít kolem krku mašli. Musíte znát několik triků, aby váš beránek vypadal hezky (aby jeho část nezůstala ve formě a hlavně, aby byl celý i s hlavou). Po Velikonocích někdo beránka začne jíst, ale beránek může být někdy suchý a tvrdý, tak ho lidi prostě vyhodí. V obchodě často prodávají bílé a černé beránky (s čokoládovou polevou).


beránek


mazanec


jidáše

Fotografie jsou z webu recepty.cz, kde jsou taky různé recepty na beránky, na mazance a na jidáše.

Děkuju za vaši návštěvu a přijďte na tenhle blog zase! Jana